V samém středu obce, jejíž katastr leží v okrsku Sulkovecké vrchoviny svažující se k řece Svratce, stojí na mírné vyvýšenině farní kostel sv. Havla náležející k brněnské diecézi, děkanství Žďár nad Sázavou.

Fotografie kostela sv. Havla v Sulkovci 
(pozn.všechny fotografie v textu se po kliknutí na ně zvětší na normální velikost)

Historie

Původní kostel zde stával od neznámé doby. Jisté ale je, že v roce 1653 měl tento kostel pod správou kunštátský farář Bernard Voscínius. Visitační zpráva z r. 1670 říká, že byl malý, zasvěcený sv. Havlu opatu. Měl dva oltáře, boční Matky Boží, jeden pozlacený stříbrný kalich, dva ornáty, dva zvony, tři činžovní (železné) krávy a z nich příjem 1zl. a 10kr. Každou třetí neděli se zde sloužily bohoslužby. Roku 1725 byl od zedníků bílen za 8zl. a 15kr. Toto odpovídá práci dvou zedníků za dva dny. Kolem něho byl hřbitov, zdí obklopený, za jejíž opravu bylo zaplaceno v r. 1727 9zl. a 3kr. a maltařovi 3zl. Následující rok byla pokryta šindelem 7zl. a 56kr., 1500 šindelů za 5zl.

P. Vítězslav Grmela ve farní kronice píše, že kostel byl pravděpodobně zděný a stával v bývalém areálu hřbitova. Po dalším průzkumu bylo zjištěno, že stával v prostoru dnešního presbytáře.

V poznámce je připsáno o slavení zdejší pouti, kde se říká, že proto se snad slaví pouť o Jménu Panny Marie, což průvody sem na něj poukazují. Je zde také uvedeno Bratrstvo P. M.

Rovněž  poznámka, zda obraz P. M. Častochovské (Čenstochovské ?), který je na faře, není snad z toho oltáře, který byl r. 1736 přeměněn ve sv. Isidora, když do nového kostela přišlo Zvěstování P. M.? To znamená, že tradice slavení pouti o Jménu P.M., sahá až do historie starého kostela s jeho obrazem na bočním oltáři. Ještě pro někoho zajímavá poznámka, že v odhadu kunštátského panství z r. 1621 je uváděno kostelní pole v Sulkovci.

Ale jak je psáno: ,,Tento kostel všecek na spadnutí byl, proto biskupský úřad dovolil, aby starý kostel byl snesený a nový vystavěný“.

Nový kostel nechal postavit v barokním stylu v letech 1735-1736 zbožný pán na Kunštátě, baron Jan Theodor z Imbsenu. Kostel je také zasvěcen sv. Havlu. Byl pod správou olešnického faráře Majera, který v r. 1750 založil sulkoveckou farní matriku. 

Jan Theodor z Imbsenu

Theodor z Imbsenu pocházel ze staré rytířské rodiny, v knížectví Münser a Podeboru ve Vestfálsku. Narozen r. 1676. Od r. 1699 jako atašé u vyslance hraběte Etingena v Cařihradě. Roku 1703 s císařem Karlem VI. ve Španělsku jako sekretář kabinetu na vyslanectví. Po návratu jmenován císařem skutečným dvorním radou (consiliarus rulicus) v České dvorní kanceláři. Roku 1715 inkolát v magnátském stavu v Uhrách, inkolát v Chorvatsku a Slovinsku. Roku 1716 inkolát ve Štyrsku, 1717 inkolát v Dolních Rakousích, přijat mezi starodávné rytíře a za obyvatele Korutan a Kraňska. 1718 inkolát v Čechách. 1720 inkolát v Tyrolsku, jmenován kancléřem zlatého rouna (Řád zlatého rouna bylo nejvyšší vyznamenánív monarchii. Vyznamenaný nesměl mít ve třech pokoleních kacíře), 20.12. povýšen spolu s bratry do stavu  svobodných pánů v dědičných zemích a 3.2.1721 svobodným pánem v říši. 1724-27 různé říšské komise, různé dvory, říšské a zemské sněmy. 1727 obyvatelem v Gorici a v Rakousích nad Enží. 1733 svobodným pánem v Čechách, 15.6. přijat mezi starodávné pány, kupuje od Antonína Leopolda hraběte z Lamberka, panství Kunštátské. 1735-6 nechává stavět kostel v Sulkovci a r.1736-8 v kostel v Prosetíně. Umírá ve Vídni 12.2.1742 ve věku 66 let. Rod vymírá v 70-tých letech 19. století. 

Inkolát (z lat. incola, usedlý obyvatel), někdy také indigenát, byl pojem středoevropského, českého a rakouského stavovského práva a označoval příslušnost mezi plnoprávné domácí šlechtické rody, jakousi středověkou obdobu šlechtického občanství.

Inkolát zařazoval svého nositele mezi „zemskou šlechtu“ v zemích České koruny (kromě obojí Lužice) a v Rakousku a opravňoval mimo jiné k nabývání deskových statků, tj. významných nemovitostí. Teprve držitel takového statku byl oprávněn účastnit se zemských sněmů a ucházet se o zemské úřady.

Inkolát se získával narozením nebo výslovným udělením, o němž v Českých zemích od korunovace Jana Lucemburského roku 1310 až do stavovského povstání roku 1618 rozhodoval výhradně Český zemský sněm. Od Obnoveného zřízení zemského (1627) jej udílel panovník. Se zrušením stavovského zřízení v Rakousku roku 1848 ztratil inkolát praktický význam.

Stavební řešení

Kostel orientovaný od západu (vstup) směrem k východu (oltář) je situován v přední části areálu hřbitova, jehož obdélný půdorys je vytyčen ohradní zdí, částečně tvořenou omítaným zdivem z lomového kamene, částečně režným cihlovým zdivem.

Sama stavba představuje podélný jednolodní sálový prostor s trojbokým závěrem, na který v ose navazuje čtyřboká sakristie. Na protilehlé straně předchází lodi obdobná předsíň, na jejíž průčelí navazuje ohradní obvodová zeď hřbitova.

plán přízemí kostela sv. Havla (PDF 218.23 kB)     

chor kostela sv. Havla (PDF 196.7 kB)

Fasády lodi jsou prolomeny oválnými okny a to konkrétně západní průčelí jedním, centrálním oknem, severní a jižní fasáda třemi okny s profilovanými šambránami. Členění fasády tvoří pilastry, jejichž patky vystupují z průběžného soklu, který je tvořen obložením z žulových desek. Pilastry jsou ukončeny římsovými hlavicemi, nesoucími průběžné podstřešní kladí vrcholící profilovanou korunní římsou. Nad ní se zvedá valbová střecha, z jejíhož středu vyrůstá šestiboká věžička opatřená přes jedno pole třemi hodinovými ciferníky a ukončená helmovou oplechovanou střechou.

příčný řez kostela sv. Havla (PDF 48.1 kB)

podélný řez kostela sv. Havla (PDF 63.32 kB)

Stávající barevnost ploch fasád je žlutá, veškeré architektonické prvky jsou bílé.

pohled jižní kostel sv. Havla (PDF 31.62 kB)

pohled severní kostel sv. Havla (PDF 30.19 kB)

pohled východní kostel sv. Havla (PDF 26.59 kB)

pohled západní kostel sv. Havla (PDF 29.89 kB)

Střechy lodi, sakristie a předsíně jsou kryty obdélnými měděnými pláty. Oplechování vížky, včetně její plechové helmice je měděné.

Podlahu lodi kryje leštěná světle okrová žulová dlažba, složená z čtvercových desek. Zvýšený presbytář kryjí mramorové, šedočerně žíhané, obdélné mramorové desky, které kryjí i prostor navazující sakristie. Podlaha předsíně je kryta stejným typem dlažby jako loď.

Vnitřní sálový prostor člení pilastry a dvojice přízedních polopilířů, jejichž profilované hlavice vynášejí klenební pasy. Zesílený východní pas představuje vítězný (triumfální) oblouk, oddělující loď od presbytáře. Strop sálu tvoří valená klenba s lunetami mezi klenebními pasy. Závěr je zaklenut oblamovanou konchou, sakristie křížovou hřebínkovou klenbou, předsíň je plochostropá.

V severozápadním rohu lodi se nachází vyzděné lomené schodiště kryté dřevěnými nášlapy, vedoucí na vestavěnou podklenutou kruchtu, jejíž mělká zrcadlová klenba je nesena profilovanými kovovými nosníky. Kovový klenební pás kruchty je podepřen dvěma litinovými sloupy s kompozitními hlavicemi. Průčelí kruchty členěné lizénovými rámy je ukončeno průběžnou profilovanou římsou, z níž vystupuje litinové zábradlí z profilovaných prutů, završené dřevěným madlem.

Stávající barevnost vnitřních ploch je světle šedá, klenební pasy pohledově dekorují šedá zrcadla v bílém rámování, veškeré architektonické prvky jsou bílé.

Vnitřní zařízení kostela je z převážné části neobarokní: volně stojící hlavní oltář, boční oltář umístěný na pravém přízedním polopilíři vítězného oblouku, protilehlá dřevěná kazatelna, volně stojící dřevěná křtitelnice v prostoru mezi hlavním oltářem a kazatelnou a křížová cesta lemující po obvodu zdivo lodi. Oltářní obrazy a křížová cesta pocházející z roku 1893 jsou dílem novopackého malíře Antonína Mühla. Kostelní lavice po stranách lemující prostor lodi a varhany na kruchtě byly pořízeny až v průběhu 20. století.

Na levé straně lodi spatřujeme ve zdivu centrálně osazenou obdélnou mramorovou desku s latinským memoriálním nápisem

Překlad: A ke cti sv. Havla tento chrám ze základů znovu vystavěný a do prostornější podoby opět učiněný za vlády této dynastie Kunštátské a náklad zapravený nejjasnějším pánem Theodorem svaté říše Římské svobodným baronem z Imbsenu tohoto a panství: Heingenburk, Pletternice, Pakrac, Zabergen, Kamensko a Verhovc i v Jaksic a Vectovo Pánem dědičným i jeho císařskokrálovského hraběte, dvorního rady a kancléře řádu zlatého rouna. Léta Páně 1736

Tento text jednoznačně potvrzuje, že nynější stavba nahradila starší, půdorysně menší sakrální prostor.

I když přesné datum založení této stavby pro nás zůstává neznámé, můžeme na základě velice pohnutých dějin Sulkovce vyvodit alespoň rámcové datum výstavby. Po neúspěšném obléhání města Brna v průběhu května až srpna 1645 se švédská vojska pod vrchním velením Lennarta Torstensona stahovala severozápadním směrem. Při průchodu vojsk od Olešnice k Jimramovu byl 16. října 1645 Sulkovec zcela vypálen. Zaniklou vesnici obnovil Ferdinand Leopold hrabě z Náchoda, který kunštátské panství držel v letech 1658 – 1666. Na základě výše uvedeného se lze domnívat, že kapli, popřípadě kostelík připomínaný k roku 1670, stojící na místě nynějšího kostela sv. Havla nechal vystavět Ferdinand Leopold hrabě z Náchoda v rámci obnovy vesnice.

V roce 1736 byl Johannem Theodorem říšským svobodným pánem von Imbsen na místě starého zcela nový a klenutý kostel, téhož zasvěcení z dobrého materiálu vybudován a opatřen dvěma oltáři, hlavním a postraním sv. Isidora. Vzhledem k půdorysu a konstrukčnímu řešení stavby je zřejmé, že kostel byl koncipován jako podélný jednolodní sálový prostor s trojbokým závěrem a na něj navazující přízemní čtyřbokou sakristií. Nosnou konstrukci střechy dodnes tvoří intaktně dochovaná původní plná vazba stojaté stolice včetně věžové soustavy, která byla kryta v té době běžně používaným štípaným šindelem.

Obvodové zdivo kostela bylo vyzděno z lomového kamene místní provenience. Kupní smlouva z 27. června 1733, kterou za 310 000 zlatých rýnských nabyl kunštátské panství Johann Theodor říšský svobodný pán von Imbsen výslovně uvádí lomy na kamení a mramor. Vzhledem k tomu, že kupní smlouva uvádí jmenovitě i tuto položku, lze dovodit, že se jednalo v té době o bohatá ložiska stavebního materiálu, tudíž Imbsen při výstavbě nových kostelů na území kunštátského dominia zcela určitě využíval „svoje“ zdroje.

Byl dlážděn cihlemi 27x15cm, na vápennou maltu z písku, který po bouřkách na cestách nasbírali. Tato dlažba byla v r. 1776 vyměněna za dlažbu opukovou z Bělé u Vítějevse a tato v r. 1947 za dlažbu teracovou. Ve věži jsou dva zvony V letech 1765-1766 nechala Anna Antonie, baronka, dcera barona Jana Theodora z Imbsenu vystavět faru. Fara je vystavěna ve stylu venkovského baroka.

V roce 1810 byl Josefem svobodným pánem Honrichsem, tehdejším patronem kostela opatřen jeden stříbrný pozlacený kalich, k němuž farníci pořídili jeden nový náhradní stříbrný kalich. Postupně bylo dále pořízeno ciborium a jiné zařízení, avšak během nočního vloupání z 22. na 23. 2. 1843 do sakristie bylo odcizeno víko ciboria, pět kasulí a jeden pluviál. Zloděj vnikl do kostela nezamřížovaným oknem u sakristie, Ornáty byly nalezeny roztrhané na poli za vesnicí. Tato ztráta byla částečně nahrazena za pomocí patrona, který pořídil jeden zlacený měděný kalich a jednu kasuli a částečně pomocí farníků, kteří pořídili čtyři kasule, dva pluviály a oltářní prádlo. V roce 1847 byla z patronátních nákladů pořízena nová pálená krytina z tašek, věž byla stále kryta šindelem. Rovněž byla nově vyrobena všechna okna. V prostoru presbytáře se nacházely varhany s osmi rejstříky, ve věži byly zavěšeny dva malé zvony.

Roku 1845 po úderu blesku do věže pukl zvon ale téhož roku byl znovu přelit a zavěšen.  R.1847 byla první velká oprava kostela. Byla pořízena nová šindelová krytina. Také byla vyměněna okna.

Další opravou, v jejímž rámci byla vystavěna nynější podklenutá kruchta a pořízeny nové varhany, prošel kostel v roce 1899.

Na konci 19. století prošel kostel opět velkými úpravami za farářů P. Jana Bílého a P. Josefa Janíčka. R. 1905 byla na podnět patrona kostela barona Fr. Coudenhof, zhotovena nová střecha a pokryta novou, cementovou krytinou. Za první světové války byl rekvírován velký zvon k válečným účelům. Pan Jílek z č.3 o tom píše ve svém záznamu:

U nás v Sulkovci vzali 11. května větší zvon, který vážil 100kg. Bylo to právě v pátek o třech hodinách odpoledne, kdy se s ním zvonilo naposled. Pak ho svěsili dva zámečníci z Dolních Rakous a o sedmé hodině ho odvezl František Mareček (č.15) na válečné potřeby.Na tom zvoně byl litý obraz a nápis, že byl posvěcen ke cti a chvále Panny Marie Růžencové. V levé ruce držela Božské Dítko a v pravé růženec. Když ho odváželi z obce, tak tím menším zvonem zvonili na rozloučenou tak dlouho, až byli s velkým zvonem za kopcem. Každý, kdo slyšel v neobvyklý čas malým zvonem zvonit, ulekl se nad tou zprávou a zaslzel. Bylo každému tak bolno u srdce, jako když nejlepší přítel odchází a s každým se loučí.

Roku 1922 byl odlit, vysvěcen a zavěšen zvon nový. Roku 1930 dal pan Fr. Mareček, sluha C. M. záložny opravit a pozlatit křtitelnici, oltáře, kazatelnu a mříže v presbytáři. Téhož roku byla zakoupena soška vzkříšení.  Přišla druhá světová válka a opět v pondělí po Květné neděli r. 1941 byl z nařízení velký zvon opět svěšen a za velkého smutku věřících odevzdán pro válečné účely. V roce 1947 byl odlit a zavěšen zvon nový (bez srdce). V roce 1956, za P. Pekárka, byla na kostele dána nová omítka a postaven komín. V roce 1959 byla rozvedena v kostele nová elektroinstalace. V roce 1961 byly do kostela pořízeny nové, dubové, dvoukřídlové dveře a postupně zlacen oltář. 1967 byla položena nová dlažba do presbytáře z bulharského mramoru, která nahradila cementovou dlažbu z r.1893. V roce 1969 byla opravena a pokryta mědí střecha na kostele. Na toto byly využity finanční prostředky (valuty) z biskupství. 1978 byly nainstalovány na věž hodiny.

V druhé polovině 20. století prošla stavba řadou úprav a oprav. K západnímu průčelí byla přistavěna předsíň. 1986 byla sloužena poprvé mše sv. tváří k lidu. 1987 opravena síňka a pokryta mědí. V roce 1990 byl kostel staticky zajištěn - stažen lany a následující rok nově omítnut. Také byla pokryta mědí sakristie. 1995 byla oplechována mědí kostelní věž. Od roku 2001 má kostel el. zabezpečovací systém. Mimo jmenované akce, bylo po celou dobu existence kostela vykonáno mnoho jiných prací, na kterých se většinou podílely ruce ochotných farníků a jejich dary.

Na základě srovnání konstrukčního a stavebního řešení lze konstatovat, že prototypem barokního kostela sv. Havla v Sulkovci dostavěného v roce 1736 byl kostel sv. Mikuláše v Olešnici vystavěný v roce 1725.

Vnitřní vybavení kostela
 

Hlavní oltář
je zde od r. 1893, podle návrhu vdp. Josefa Kašpara faráře v Radiměři. Práci provedl pan Víšek z Ústí nad Orlicí. Na jeho dvířkách je zobrazen Vítězný Beránek s kalichem, střežící Knihu Života (Pravdy), zapečetěnou sedmi pečetěmi. Pouze on ji otevře (Jan 5.kap.). Vedle svatostánku jsou po stranách dva modlící se andělé, darovaní v r. 1925. Od r.1958 je zde také uložen relikviář s ostatky sv. Havla. Původní sokl oltáře je postaven ve tvaru rakve.

Oltářní obraz sv. Havla
Tento krásný oltářní obraz namaloval v r. 1893 malíř Antonín Mühl z Nové Paky, také pod vedením vdp. Josefa Kašpara. Zde malíř vyjádřil Havlovu poustevnickou část života. Z životopisu víme, že jeho poustevna byla v oblasti Arbonu, u Bodamského jezera. Na obraze je vidět část jezera i s mlhou, která se tam často vyskytuje. Vpravo je vyobrazena poustevna. Protože je zde malována z  kamene, měl malíř zřejmě na mysli, založení kláštera. Od poustevny vede jediná cesta ke kříži, symbolu Krista, Havlův cíl života. Na kříži je zobrazen malý, kožený pytlíček. V něm Havel i ostatní svatí muži uchovávali buď prsť rodné země, nebo ostatky svatých. Uprostřed cesty jsou vidět tři postavy. Takto malíř vyjádřil postavu sv. Havla, měnící se, jak stárnul. Také je vidět upravené mýtné prostředí darované od franckého krále Sigeberta II., za uzdravení dcery Fridigundy. V popředí obrazu je sám sv. Havel, opat s berlou. U nohou mu leží medvěd, který nese dřevěný trám. Podle legendy sv. Havlovi pomáhal se stavbou poustevny.

Vlevo od oltářního obrazu je socha Božského Srdce Páně, napravo Panna Maria, matka Kristova. Obě sochy jsou z r. 1925.

Obraz Zvěstování
Obraz byl namalován pro oltář nového kostela. Zde malíř Antonín Mühl velmi pěkně zobrazil Pannu Marii, při zvěstování andělem. Úžasná Mariina postava, plná pokory, s jakou vše přijímá od anděla. Řeckokatolický kněz P. Bilý, který zde sloužil poutní mši svatou, řekl: To nemaloval sám malíř, to mu Někdo vedl ruku, to je jako Ikona. Obraz byl opraven v r.1993.

Obětní stůl
Byl zhotoven v r.1986 a v následujícím roce na něj byla přidána dřevořezba, Poslední Večeře, od řezbáře z Partyzánské Lupče.

Křížová cesta
Křížovou cestu namaloval také malíř Antonín Mühl v.r. 1893. Je možné, že mu při práci pomáhal jeho bratr Josef, také malíř, který namaloval několik oltářních obrazů (mimo jiné Lanškroun). Obnos za práci činil 150Zl. Obrazy byly opraveny - hlavně rámy které byly napadené červotočem v r.1963.

Křtitelnice
V r. 1893 byla opravena stará křtitelnice. R.1902 byla vyrobena nová křtitelnice od fy. ze Sychrova za 104K. Spodek a víko se soškou zůstaly původní. V roce 1930 byla znovu opravována.

Boční oltář
Na bočním oltáři je na spodním obraze zobrazen sv. Isidor Madridský, který žil v letech 1070-1130. V jeho životopise je zaznamenáno, že to byl naprosto negramotný, ale velmi pracovitý člověk, kterého baron zaměstnal jako čeledína. Protože byl velmi pracovitý, baron jej povýšil na hlavního čeledína. Toto se ostatním nelíbilo, proto na něj chodili žalovat, že se stále modlí a práci odbývá. On se opravdu modlil před prací, nebo když ostatní při práci odpočívali. Baron si toto šel ověřit a uviděl modlícího se Isidora, ale také dva anděle, kteří za něj orali. Tolik říká legenda. Obraz byl namalován pro tento oltář v novém kostele, tedy kolem r.1735. Nahoře je obrázek sv. Anny s malou Marií. Roku 1962 byl na oltář dán nový svatostánek.

Boží hrob
Stará socha Krista byla zakoupena r.1939 panem Františkem Marečkem (kmotr) v Brně. Nová socha byla zakoupena v r.1984.

Betlém
V roce 1924 byl dán do opravy Betlém, který našel farář na farní půdě pod krovem. Oprava stála 60K. V r.1984 byl koupen Betlém nový.

Pieta a sochy pod kůrem
Napravo od bočního oltáře, ve výklenku po zazděných původních vstupních dveří (1956) je socha Bolestné P. Marie. O zakoupení této sochy se postaral pan Klodner, který v r.1941 daroval 500 korun a vykonal sbírku, aby se socha v ceně 1800 korun koupila a  zaplatila.

Pod kůrem je soška sv. Terezie a fotokopie zakladatele kostela a jeho dcery, zakladatelky fary. Fotokopie byly pořízeny v r.1996 na zámku v Poběžovicích. Nad nimi je umístěn erb rodu Honrichsů, který býval nad zazděným vchodem na východní straně fary. Dále pod kůrem je soška sv. Antonína z Padovy, (původně umístěna na levé straně v síňce) velkého kazatele, patrona dětí a také ztracených věcí.

Pod schody na kůr je pamětní deska kněží, působících ve farnosti.

Zpovědnice
První zmíněná zpovědnice byla do r.1887 v zákristii pod oknem a téhož roku byla přestěhována do kostela. Roku 1893 byla pro kostel darována starší zpovědnice z kostela v Bělé. Byla panem Josefem Tomáškem opravena a sloužila až do r.1947, kdy byla nahrazena novou, vyrobenou panem Houdkem, mistrem z Dalečína. V r.1957 byla rozšířena o kabinku.

Nad vchodem uvnitř kostela je umístěn řezbovaný dřevěný erb rodu Imbsenů, pořízený v r.1986.

Kazatelna
Nalevo od hlavního oltáře je kazatelna, nově zbudovaná nebo opravená, při velkých úpravách interiéru v devadesátých letech 19.století. Byla několikrát natíraná a naposledy byla opravena a mramorována v r. 1962. Předtím byla jen žlutě natřena. Při opravách kostela v roce 2016 byla vedle stávající kazatelny ve zdivu odkryta kapsa se zbytky dřevěné konzoly původní kazatelny.

Lavice
Nové lavice byly vyrobeny v r.1947 v Dalečíně, mistrem, panem Vaškem a jeho synem.

Síňka
V síňce jsou umístěny pamětní desky. Na pravé straně P. Grmely, nalevo P. Pečeného, který je v síňce pochován.

Varhany
První vahany v kostele byly dovezeny v r. 1799 z  Králíků v Čechách, jako staré. Měly osm rejstříků a byly postaveny v presbytáři, později na starém dřevěném kůru. Sloužily zde ještě sto roků. Nové varhany byly objednány u firmy z Poličky za cenu 800Zl. v r. 1899. Při zahájení výroby firma nabídla nějaké změny a se souhlasem faráře byla cena navýšena o 40Zl, tedy na 840Zl. Některým farníkům se to již nelíbilo, pro obavu sehnání peněz. Patron kostela daroval 280Zl. a peníze se nakonec sehnaly. R.1927 byly varhany opraveny a doplněno 17 píšťal, rekvírovaných za 1. Světové války. Nynější varhany jsou z r. 1964 od firmy z Ostopovic. V roce 2002 byly opraveny.

Kůr
Starý kůr byl na dřevěných trámech a sloupech, velikostí stejný jako nynější, ale nižší a patrový. Na kůru byly varhany, 8 rejstříkový positiv a 6 lavic. Horní kůr měl podlahu v úrovni spodku oken, schody bez zábradlí, 2 lavice a žebř, který vede na klenutí.

Když se v r. 1899 začala rozebírat na kůru podlaha pro nové varhany,

 tak se zjistilo, že nosné trámy jsou značně poškozeny hnilobou. Nastalo velké rozhodování, co dál. Když se postaví varhany na kůr stávající, budou se opět za několik roků rozebírat při jeho opravě, nebo hned postavit kůr nový. Ale každý věděl, jak těžko se sháněly peníze na varhany. Nakonec farář prozíravě i přes protesty některých farníků, prosadil stavbu kůru nového. Za pomoci učitele Kováříka začal oslovovat různé osobnosti, bývalé rodáky a různými sbírkami sehnal tolik peněz, že se ještě pořídila nová železná okna a celý kostel vylíčil. Nosné železo přišlo dráhou z Prahy do Poličky a odtud ho zdejší sedláci přivezli do Sulkovce. Cihly byly koupeny v Olešnici, vápno v Trhonicích, zábradlí a sloupy byly odlity ve Štěpánově a práci zajistili nadšení farníci. Železná okna vyrobila železárna Blansko - Klepáčov. Vše nakonec stálo 755 Zl. Cena za kůr a varhany činila 1595 Zl. Nakonec ještě zbylo na nové lavice na kůru.

Boží oko
Bylo namalováno v r.1893. Zakrývá otvor pro odvětrání klenby.
Zde byl nalezen zápis z r.1925, že kostel vymaloval pan Vincenc Mareček č.15 dne 29.7.1925.
 
Hřbitov
Na pravé straně vedle síňky je na zdi kostela zavěšen misijní kříž. Pochováni jsou zde tři kněží – P. Kubeš, P. Jandl a profesor Heger, rodák z Nyklovic. Je zde také pochováno několik význačných osob obce. Hřbitov byl na severovýchodní straně r. 1983 rozšířen, o což bylo usilováno od r.1937, kdy byla přestavována spadlá zeď u silnice. Vedle márnice byla zhotovena železná brána a schody na hřbitov. Vlevo od brány, mimo hřbitova, je od roku 1989 znovu postavena kaplička sv. Václava, která byla v šedesátých letech postavena na kopci k Nyklovicím. Z ideologických důvodů musela být odstraněna. Byla uložena u Jílků v č.3.

Vpravo před kostelem stojí kříž z r.1848. Nalevo je socha sv. Jana Nepomuckého. Tato socha byla přivezena z Dalečína, od tehdejší papírny, dnes podnik GAMA. Mnohokrát byla opravována a v r.2002 byla ukradena a nalezena za obcí rozbitá. Opravena a znovu postavena byla na náklady P. Grmely.

Farnost Sulkovec

Od 1.5.1766 je zřízena samostatná farnost a prvním farářem je P. Jan Linhart. Farnost ještě tvořily obce: Nyklovice, Polom, Korouhvice, Hluboké, Chlum, Veselí, Ubušínek a také Nedvězíčko. Obyvatelé těchto obcí téměř všichni odstoupili od katolického učení po vyhlášení tolerančního patentu 16. října 1781. V této době v Sulkovci působil mladý sulkovecký učitel, Tomáš Juren, rodák z Prosetína, který zde čtyři roky vyučoval a zde se oženil s Terezií Summovou z Nedvězíčka. Ze Sulkovce byl odvolán a dále působil v Ubušínku, později ve Veselí, kde založil evangelický kostel. Juren svolal na 23. říjen 1781 velké shromáždění ke katolické kapli do Hlubokého, kde jeho stoupenci žádali vydání kostela v Sulkovci, k jejich bohoslužbám. Kostel ale vydán nebyl a katolická kaple v Hlubokém byla r. 1823 zbourána.